O mně
|
Narodil jsem se 18.července 1964 v Chomutovské nemocnici ul. Kochova kolem 07,00 hodin, ve chvíli, kdy v rádiu po drátě tehdy vyprávěl reportér pan Štuchal jakési anegnoty, nebo vtipné historky. Tuto informaci mám od mé matky, která si pamatuje, že toto při porodu na operačním sále slyšela. Tehdy jsem se narodil jako postižený s obrácenými chodidly. Strávil jsem asi 3 roky střídavě doma a v Mostecké nemocnici. Toto postižení mě však odstranily doktoři MUDr. Malý a spol. S pozdějšími rehabilitacemi se vše pak zlepšovalo. |
|
|
|
S matkou a otcem jsem bydlel v Chomutově ul. Grégrova č.39, tehdy v těsné blízkosti závodu VTŽ. Co si já pamatuji, tak matka pracovala chvíli ve VTŽ a pak asi 10 let jako průvodči v ČSD, půl roku na Dopravním inspektorátě, 10 let v závodě Ferona, asi 10 let v závodě potraviny a na konec zase ve VTŽ. Dnes si slastně užívá starobního důchodu. Otec pracoval jako strojvedoucí na dole Československé armády, občas si přivydělal jako řezník, tím byl i vyučen a také jako výčepní a číšník v restauracích Hvězda a Smíchovská. V roce 1980 zemřel ve věku 42 let ve Vejprtské nemocnici po banální operaci žlučových kamenů. Já jsem do 6 let navštěvoval mateřskou školku v Grégrově ulici, od roku 1970 - 1975 3.ZDŠ ul. Na příkopech, 1976 - 1977 7-ZDŠ ul. Hornická a 1978 - 1979 13.ZDŠ ul. Březenecká. Od roku 1979 - 1983 jsem se vyučil v místním podniku OSP jako lakýrník, autolakýrník a písmomalíř. Tehdy jsem se učil pro podnik OPS VEROS Chomutov do místní autodílny. |
|
|
|
Jan Raška Někdy na podzim 1979, když jsem chodil na učiliště, tak jsem se dozvěděl, že na ZDŠ ve Škroupově ulici je ve dvoře tělocvična, kde jistý pan JAN RAŠKA trenuje boxery. Tohoto pana Rašku jsem znal, jelikož můj otec mu kdysi tzv. přebral jeho ženu. K tomuto panu Raškovi jsem začal chodit a on mě učil jak mám boxovat. Musím říci, že to byl skvělý člověk, na kterého nikdy nezapomenu. Ne jenom, že mě připravil fyzicky do života, ale i psychycky. Staral se o mě jak o vlastního syna a nikdy jsem nezaznamenal nějakou negativní věc, která by měla souvislost s mým otcem. BYL TO PROSTĚ FRAJER CHLAP |
|
V lednu 1983 jsem nastoupil do vrcholového střediska boxérů tehdejší RUDÉ HVĚZDY, kde jsem se po celou dobu pohyboval mezi boxerskou elitou tehdejšího Československa. Mým trenérem byl zms. Bohumil Němeček, olympijský vítěz z roku 1960 v Římě a mistr evropy rovněž z Říma. První tři měsíce jsem bydlel na ubytovně v Božtěšicích, pak jsem dostal na další tři měsíce garsonku na Severní Terase v ul. Dimitrovova - nájemné tam tehdy stálo se vším všudy rovných 80,- Kč. Prostě paráda. 1.7.1983 jsem nastoupil na vojnu k Rudé Hvězdě jako boxer a musím vám říci, že to byly ZLATÉ ČASY. Po celé dva roky jsme bydleli ve sklepních prostorách sportovní haly Chemičky na Klíši v Ústí nad Labem. Dá se říct, nejkrásnější roky mého života. V roce 1985 jsem ukončil vojnu a nastoupil jsem jako příslušník tehdejší SNB funkce sportovec instruktor. Má náplň byla vždy jen trénovat, boxovat a relaxovat. S boxem jsem procestoval téměř celý svět, poznal mnoho lidí, sportovních velikánů, kamrádů a zážitků, které mi z hlavy nikdo nevezme. Za toto vše v první řadě děkuji mému prvnímu trenérovi Janu Raškovi. Hned po vojně jsem dostal byt 1+1 v Krásném Březně, Na vyhlídce, kde jsem bydlel asi 1 rok. Zde se mi nelíbilo a po mém stálém naléhání, že chci bydlet ve městě, jsem dostal ten samý byt, ale v centru na Fučíkově ulici č.20. Zde jsem bydlel rovněž asi jeden rok a tento byt jsem poté vyměnil za větší na Klíši ve Střížovické ulici č.5. V tomto bytě jsme s rodinou bydleli celých 20 let. |
|
V období mého boxování roku 1986 při cestě na tréning jsem potkal v autobuse č.26 dívku jménem Šárka, která tehdy vystupovala se mnou na zastávce u hotelu MÁJ. Měla namířeno do politické školy, kde se měla politicky vzdělávat. Tato škola se nacházela naproti naší sportovní haly na Severní Terase. Druhý, nebo třetí den jsem jí potkal ve městě a v roce 1987 jsem se s ní oženil. V roce 1989 se nám narodila dcera Adélka. |
|
|
|
|
|
Někdy kolem roku 1992 jsem skončil s vrcholovým sportem a stal jsem se policistou. Do roku 1999 jsem v Teplicích honil zločince jako kriminalista. Po skončení ve státních službách jsem se dal na dráhu podnikání, abych se mohl také samostatně vyvíjet a v srpnu roku 2000 jsem postavil, zařídil a otevřel v Ústí nad Labem PNEUSERVIS , který do dnešního dne provozuji. S rodinou jsme se rozhodli, že utečeme z ruchu velkoměsta a odstěhovali jsme se na vesnici do Dubic ( Dubičky ), kde jsem postavil rodinný dům. Je to tady krásné výletní místo, líbí se nám tady moc. Co bude dál se uvidí. 2.3.2008 |
|
6.12.2011 Skoro po čtyřech letech jsem se vrátil k tomuto životopisu, abych doplnil nějaké důležité věci. V Dubičkách bydlíme stále, ale už to tady není tak růžové, jak se před tím zdálo. Prostě život přináší různé pocity a emoce. O negativních věcech vyprávět nebudu, přeji si, abych měl na tváři stále velký úsměv, jaký snad i stále mám. Nejdůležitější věc, která se přihodila, je ta, že se mi dne 13.11.2009 v pátek ve večerních hodinách narodila má druhá dcerka jménem VIKTORKA. Udělal jsem tu nejlepší věc, jakou jsem mohl udělat, ve věku 45let si pořídit miminko. Je to moje štěsí, které mě každý den nabíjí energií a právě ona je se mnou a mě se tolik nestýská. Dnes jí jsou dva roky a já si jí plně užívám. |
|
|
|
|
